reklama Speciál magazínu: Vánoce ve všech podobách
e-region.cz - regionální internetový magazín pro volný čas

V Jazz clubu se představí muzikant Spálený, fotografka Saudková a malíř Franz

publikováno: 13.2.2015, kategorie: Hudba, autor: JP

Sdílet: facebook twitter google+

Po lednové pauze se opět rozbíhají koncerty v Jazzovém clubu Teplice. V únoru přijede Jan Spálený se svým triem a také Luboš Andršt poctí klub svou návštěvou při jeho turné k 35. výročí založení kapely. Kromě toho bude v únoru a březnu v klubu k vidění výstava obrazů Vladimíra Franze a Idy Saudkové.

V sobotu 21. února dorazí do Jazz clubu Teplice Jan Spálený Trio, tedy komornější verze známějšího uskupení ASPM. To vzniklo jako trio s klavíristou a zpěvákem Janem Spáleným, kytaristou a harmonikářem Petrem Kalandrou a saxofonistou Františkem Havlíčkem v roce 1984. Po Kalandrově a Havlíčkově odchodu se Jan Spálený obklopil převážně jazzovými hráči a pokračoval v kultivaci svého originálního autorského rukopisu. Základní sestava tria Jana Spáleného bude působit s Michalem Gerou a Filipem Spáleným. Jan Spálený ke vzniku nové kapely říká: „ASPM je nejlepší kapela mého života. ASPM dospělo, je spolehlivé a proměnlivé, jako vzácný prsten na ruce vědoucí, neokázalé ženy. Nemám důvod, ani potřebu, na půdorysu ASPM cokoliv měnit. Cítím však nutkání zahrát si - vedle ASPM - některé písničky jenom v triu, komorně, navázat na folkbluesové začátky raných osmdesátých let." Muzikant se tak vrátí do počátků své kariéry k desítkám let starým písním. Mnohé tak slyšíme naživo po řadě let. Trio nám představí Spáleného v trochu jiné poloze.

Ve stejný den bude v klubu zahájena svým rozsahem výjimečná výstava obrazů a fotografií. Představuje malířskou tvorbu profesora Vladimíra Franze, který je řazen nejen mezi přední české malíře, ale i hudební skladatele a od počátku devadesátých let se stává vůdčí osobností nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu. Základním tématem výtvarného díla Vladimíra Franze je dvojakost pocitů a představ ve vztahu člověka k přírodě, pomíjivost lidských zásahů do krajiny a postupné mizení stop v nemilosrdně obrodivém kontextu elementární přírodní energie (cyklus Znamení zóny). V posledních letech se zabývá reflexí mnohých modelů dnešního sociálního chování a jejich usvědčování ze směšnosti a pokrytectví, který vyústil v sociálně kritický cyklus.

Tyto obrazy doplní klasické černobílé fotografie Idy Saudkové. Motivem její tvorby je člověk a jeho život, osobnost známá či populární, člověk ocitnuvší se na výsluní nebo okraji společnosti. Na první pohled zaujmou svojí vizáží, jsou odlišní a výjimeční. A nejedná se pouze o přátele, ale i o úplně cizí osoby. Svůj vyhlédnutý model, který v ní vyvolá určitou představu o možném námětu stylizuje současně s prostředím do určitého výrazu a pózy. Sama své cykly hodnotí jako poctu všem lidem, kteří nejsou neseni „středním proudem“, ale kteří v sobě našli odvahu odlišit se, žít na hraně.