reklama 300 turistických cílů na jednom místě
e-region.cz - regionální internetový magazín pro volný čas

Cestou na Milešovku jako z minulých staletí

publikováno: 8.9.2012, kategorie: Turistika, autor: Jana Michlová

Sdílet: facebook twitter google+

Počasí měsíce září bývá slunečné, zářivé jako stvořené na výlet. Proto Regionální muzeum v Teplicích vybralo jako exponát měsíce jeden námět na výlet z almanachů - průvodců po Teplicích a okolí pro hosty lázní 19. století. Vydejte se s někdejšími lázeňskými hosty na historickou cestu na vrchol Milešovky.

Milešovka se svou nadmořskou výškou 837 metrů je nejvyšší horou nejen Českého středohoří ale celého vnitřního prostoru Čech. Vskutku majestát, ke kterému lidé z okolních vsí na úpatí odedávna vzhlíželi jako k barometru vždy, kdy její vrcholek ukryt v oblacích ohlašoval déšť a bouřky. Proto jí dříve nazývali Bouřná hora (Donnersberg). Také lázeňští hosté přijíždějící dostavníky po pražské silnici od Lovosic a Velemína při pomalém a nesnadném stoupání na Paškapole obdivovali kopce Středohoří a Milešovku tyčící se až do oblak v bezprostřední blízkosti.

Proto pamatovali autoři rozličných almanachů či průvodců lázeňských hostů při popisu památek a okolní krajiny na popis Milešovky. Téměř v každém vydání od prvních let devatenáctého století sestavovatelé - Andreas Ch. Eichler, V. M. Hoffmann, později Franz Cservénka a další popisovali cestu na Milešovku a kam všude oči výletníků dohlédnou z jejího vrcholu.

Roku 1815 almanach líčil cestu k Milešovce, trvající tři hodiny, přes Bystřany, Velvěty a Žalany, kde doporučoval najmout si průvodce jménem Eiben z domu č. 10. S ním minuli vlevo ležící Bořislav a pokračovali ve výstupu ovocnými sady na úpatí do vyššího pásma, kde se postupně rozšiřoval výhled dál a dál do kraje pod nimi. Obdobnou cestou chodí i dnes výletníci od železniční stanice Žalany přes Lelov údolíčkem na Černčice na úpatí Milešovky. Průvodcem je jim však dnes turistická mapa. A obdobnou cestu líčili další desítky let i autoři teplických almanachů pro lázeňské hosty první poloviny 19. století.
V ročnících před rokem 1850 se objevují zprávy o restauraci, kterou pro pohodlí pěších poutníků vybudoval Anton Weber (+1858) na vrcholku i cesta nahoru byla vylepšena. Pamatoval také na možnost noclehu, neboť, jak tvrdili autoři průvodců, poutníci mohli z vrcholu spatřit: „velkolepou přírodní podívanou východu slunce“ za dobrého počasí. A místem, z kterého se začínalo s výstupem, se stala víska Bílka, kam se jezdívalo omnibusem. Kdo chtěl, mohl si pronajmout osla nebo nosiče s křeslem, posilnit se v hostinci na konci vsi.

Začínající podzim také dnes láká do prosluněné krajiny Českého středohoří, která nabízí stejně poutavé pohledy jako výletníkům devatenáctého století. Na vrcholku Milešovky je meteorologická stanice více jak sto let. Ale úpatí Milešovky u Bílky překvapí dnes obohaceným pohledem po líbezné podhorské krajině. Ta změna má také svou historii byť krátkou. Ty, kteří si matně pamatují na silně poškozenou smírčí kapli s bahniskem kolem před padesáti lety, potěší pohled na znovu vybudovanou a vyzdobenou (2000) kapli sv. Václava.

Její vzkříšení je dílem architekta Ivana Noska (*1941), sochaře Jana Koblasy (* 1932) a mnoha dalších lidí, kteří byli nápomocni. Od kapličky pod prastarou lípou se dnes můžete vydat na Cestu přátelství (Freundschaftsweg, 2002) lemovanou mladými lipkami a čtrnácti díly sochařů z Čech a Německa. Čtrnáct soch jako čtrnáct zastavení křížové cesty podtrhlo kouzlo kraje pod Milešovkou. Přesvědčte se sami, i letos se bude konat v Bílce svatováclavská slavnost na konci měsíce září. A exponát měsíce si můžete prohlédnout ve vstupní hale teplického zámku.