reklama Speciál magazínu: Vánoce ve všech podobách
e-region.cz - regionální internetový magazín pro volný čas

Od Květné neděle po Velikonoční pondělí aneb znáte tradice?

publikováno: 7.3.2016, kategorie: Zajímavosti, autor: Kateřina Táborská

Sdílet: facebook twitter google+

Velikonoce v českém podání je směs velkých křesťanských svátků a vítání příchodu jara. Podle loňského průzkumu agentury Sanep si sice hlavně užíváme volného dne, stojí ale za to si trochu připomenout některé zvyky a tradice. Proč je středa Škaredá? Co se dělá na Bílou sobotu? A kdy přichází Velká noc?

Čtvrtina respondentů v průzkumu uvedla, že si prostě jen užívá volného dne. A to ještě netušili, že jim naši zákonodárci, jimž zřejmě leží na srdci duchovní blaho ateistického národa, přidají Velký pátek navrch. Mimochodem podle stejného průzkumu se v pondělí koledování věnuje necelých 9 procent lidí a jen 7 % se se zabývá duchovními činnostmi. Přestože nadpoloviční většina uvedla, že by jako volno uvítala i Velký pátek, dovolím si lehce zapochybovat o tom, že stejná většina ví proč (tedy kromě toho, že chtějí mít den volna navíc).

Pojďme si tedy připomenout nejen Velikonoce, ale také celý pašijový týden, jak se říká týdnu, který předchází Velikonočnímu pondělí. Příprava na ně ale začíná vlastně už dávno předtím - na Popeleční středu 40 dní před Velikonocemi. Po skončení Masopustu začíná doba půstu a pokání (více o těchto zvycích jsme psali zde).

Šestá postní neděle (tedy letos 20. 3.) se nazývá Květnou a právě tou začíná tzv. pašijový týden, který by měl být jakýmsi vrcholem dlouhých příprav na Velikonoce, tedy zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Přestože křesťanské velikonoce jsou kratší, s každým dnem pašijového týdne se pojí určité lidové zvyky, tradice či alespoň pověry a zvláštní názvy.

Modré nebo také Žluté pondělí znamená v lidových tradicích začátek jarního úklidu, úterý neslo název Šedivé a během něj se vymetaly pavučiny. Významnější byla až Škaredá středa, někdy také Sazometná či Černá. Tento den připomíná Jidášu zradu, odtud škaredá, ale také to byl den vymetání komína. Budete-li se tento den škaredit - zůstane vám to!

Zelený čtvrtek je dnem odpuštění, dnem poslední večeře, dnem, kdy "zvony odlétají do Říma", tedy utichnou. Je to den doslova nabitý lidovými obyčeji - zvony nahradí řehtačky, s nimiž se chodilo po vsích, pečou se tzv. jidáše, sladké kynuté pečivo, zvoní se paličkou o hmožďíř, aby se domů zbavil myší... Zřejmě nejznámějším zvykem je jíst zelená jídla, respektive postit se a jíst pouze zeleninu. Také nemáte nic půjčovat a s nikým se hádat.

Velký pátek je dnem smutku a půstu, dnem smrti Ježíše na kříži, ale také dnem magickým. Zvony v kostelích stále mlčí, nehrají ani varhany, zvuk obstarávají jen řehtačky. Podle pověr se na Velký pátek otevírají hory a vydávají své poklady. Zvyk praví, že se nemá pracovat na polích ani prát prádlo.

Posledním dne půstu je Bílá sobota. V kostelích se neslaví mše, neboť křesťané oplakávají Ježíše, zato se do nich vrací zvony. Je to den přípravy na Hod boží velikonoční, největší svátek. Zatímco dopoledne je časem smutku, večer už se oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše. Den jako stvořený pro upletení pomlázek z vrbových proutků a obarvení vajíček - a také vybílení zdí, vymetení špíny, upletení mazance či beránka.

V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, a proto se této noci říká Velká a následuje po Boží hod, tedy slavnost. Končí půst, začíná období radosti a hodování. V kostelech se konají slavnostní bohoslužby, světí se velikonoční pokrmy. Mezi typické patří beránek, mazanec, vejce, chleba a víno. Typickými jídly o velikonocích jsou také masové nádivky a jehněčí či kůzlečí maso. Je to den rodinných oslav - velké navštěvování přátel začíná až na Velikonoční pondělí. Jeho zvyky jsou nejznámější a nejzachovalejší - koledování, které má za úkol vyšlehat z dívek nemoci a lenost, a odměňování vajíčky, symboly nového života.