e-region.cz - regionální internetový magazín pro volný čas

Staré ekologické zátěže na Mostecku postupně mizí

publikováno: 5.6.2009, kategorie: Zajímavosti, autor: Petr Kyncl

Sdílet: facebook twitter google+

Ústecký kraj patří spolu se Středočeským a Olomouckým mezi kraje s největším počtem starých ekologických zátěží. Inventarizovaných ekologických zátěží je v celé České republice 3 250. V Ústeckém kraji je takových míst více jak 400. A co jsou vlastně staré ekologické zátěže, v čem spočívá jejich nebezpečí a kde je možné je na Mostecku najít? Starými ekologickými zátěžemi označujeme místa, která byla v minulých režimech déle jak 60 let ničena a kontaminována, aniž by se myslelo na budoucí odstranění, odpovědnost a vliv na zdraví lidí. Po revoluci v roce 1989 rozhodl stát, že za tato místa převezme zodpovědnost a pokusí se je odstranit z peněz získaných z privatizace. V počátcích bylo na likvidaci zátěží vynaloženo přes 30 miliard korun, nicméně dodnes se nepodařilo najít jednotný a komplexní způsob řešení. Každá lokalita totiž vyžaduje individuální přístup. Zamořené lokality představují pro životní prostředí časovanou bombu. Největší problém je možné šíření zamoření do podzemní vody a půdy, odkud pak mohou pronikat do rostlin a živočichů.

Na Mostecku najdeme největší koncentraci starých ekologických zátěží v areálu chemického komplexu v Záluží. Zamořená místa vznikala celá desetiletí a je velmi problematické je odstranit. Projekt odstraňování starých ekologických zátěží byl ve společnosti Chemopetrol (dnes Unipetrol RPA) zahájen zpracováním tzv. ekologického auditu, provedením hydrogeologického průzkumu znečištění horninového prostředí a podzemních vod v letech 1993 až 1994 a zpracovanou analýzou rizika v roce 1994, aktualizovanou následně v roce 1996 a 1998. Podle této analýzy rizik byla vydána Českou inspekcí životního prostředí rozhodnutí, stanovující nápravná opatření pro konkrétní lokality, na kterých jsou identifikovány staré zátěže. Úspěšně do dnešních dnů proběhla sanace skládky tekutých odpadů Růžodol. Sanace byla rozdělena na dvě etapy, během kterých došlo k vyčištění ropných lagun. Úspěšně sanovány byly také skládky popílku K1 – K4, břeh řeky Bíliny a skládka kalu z ČOV. V současné době probíhá na těchto plochách biologická rekultivace.

V Ústeckém kraji je ještě jedno palčivé místo, a to areál Spolchemie v Ústí nad Labem. Opustíme-li hranice Ústeckého kraje, staré ekologické zátěže doprovázejí také povrchovou i hlubinnou těžbu – zejména dobývání a zpracování uhlí a uranu (Příbramsko, Stráž pod Ralskem).

Přístup k řešení starých ekologických zátěží musí být individuální, obecně však spočívá v zabránění úniku znečištění do prostředí, následného vyčištění a revitalizaci lokality. Majitel, který není původcem znečištění (znečišťovatel již neexistuje nebo je nedohledatelný), může zažádat o podporu na odstranění zamoření. V ČR se na financování odstraňování starých ekologických zátěží podílí Fond národního majetku, od roku 2006 Ministerstvo financí, Ministerstvo životního prostředí z prostředků pro odstraňování zátěží po Sovětské armádě, dále z  resortních zdrojů ministerstva průmyslu a obchodu (CzechInvest, Diamo, PKÚ, s.p.), obrany, dopravy (České dráhy, a.s.) a ministerstvo pro místní rozvoj. Některé finanční prostředky mohou pocházet z krajských rozpočtů, ze soukromých zdrojů a strukturálních fondů EU. Důležitou roli při určování postupů při likvidaci starých ekologických zátěží má Česká inspekce životního prostředí, která určuje metody a postupy práce na jejich odstranění.

Likvidace starých ekologických zátěží není věcí levnou a už vůbec ne rychlou. Nejčastější metodou likvidace kontaminované půdy je její odbagrování a následné spálení v cementárnách nebo spalovnách. To však s sebou nese produkci odpadů ze spalování, se kterými si často producenti neví rady. Vědci ze zdravotního ústavu v Ostravě a jedné soukromé firmy patentovali nespalovací metodu odstraňování perzistentních organických látek, jakými jsou např. polychlorované bifenyly (PCB) nebo dioxiny, z půdy. Dochází během ní k rozložení těchto látek na  látky jednoduší a především dále využitelné. Půda je pak vhodná pro další použití. Metoda byla úspěšně vyzkoušena např. ve Spolaně Neratovice.

Zdaleka ne všechny lokality jsou již inventarizované a evidované, některé na tento krok teprve čekají. Na období 2007 – 2013 bylo vyčleněno z Operačního programu Životní prostředí (prioritní osa 4.2 – Odstraňování starých ekologických zátěží) celkem 5 miliard korun.

Další informace ohledně starých ekologických zátěží, vlivu chemických látek na lidský organismu a ŽP, ale i jiné dotazy z oblasti Životního prostředí vám rádi zodpoví ekoporadci Ekologického centra Most.