e-region.cz - regionální internetový magazín pro volný čas

Na duchcovském zámku bilancuje sochař Stanislav Hanzík

Nejodvážnější výstavní projekt duchcovského zámku v letošní sezóně právě začal. Otevřela se výstava nazvaná Labyrint duše, vozataj srdce - Návraty Stanislava Hanzíka. Na velké retrospektivní výstavě je připomenuta řada významných děl renomovaného sochaře, mosteckého rodáka. Výstava bude otevřena celé prázdniny.

Pocta Braunovi, Můj kraj a Jablko sváru – tři rozměrné plastiky doplňují během letních měsíců první nádvoří duchcovského zámku jako optická protiváha soch Matyáše Bernarda Brauna, tvořících důstojný vstup na zámecký čestný dvůr. Sochy se před Galerií Giacomo neobjevují náhodou, jsou totiž poutačem na výstavu soch renomovaného umělce, jedné z nejvýraznějších osobností českého sochařského umění 20. století – akademického sochaře Stanislava Hanzíka, jenž v zámecké galerii rekapituluje svou uměleckou dráhu.

Stanislav Hanzík se narodil 24. července 1931 v Mostě. V letech 1951–1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ve škole prof. Jana Laudy. V letech 1962–1964 byl aspirantem u prof. Vincence Makovského, avantgardního sochaře a člena předválečné skupiny surrealistů. Za plastiku Svářeč získal v roce 1961 hlavní cenu Biennale de la Jeunesse v Paříži a na své působení ve Francii často rád vzpomíná: „Toto ocenění, protože bienále bylo aktivitou francouzského ministerstva kultury, mi umožnilo stipendijní výjezd do Francie a studium na École des Beaux-Arts u Henri Adama a Osipa Zadkina. V Paříži jsem měl svůj vlastní ateliér, kde jsem pracoval. Svou práci jsem mohl na své vůbec první samostatné výstavě v Maison de la Culture v Le Havru v roce 1963 konfrontovat se světovou tvorbou.“

Od roku 1963 tvoří Hanzík ve svém ateliéru v horské vesnici Křížatky, kam se přestěhoval po svém návratu ze stipendijního pobytu v Paříži. V letech 1964–1990 působil na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze jako profesor sochařství a v letech 1991–1996 se stal zakládajícím profesorem katedry výtvarné tvorby s multimediálním programem na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Po celou dobu se věnuje především volné plastice, portrétu a realizacím v architektuře.

Během své padesátileté kariéry sochaře uspořádal Stanislav Hanzík desítky výstav a vytvořil mnoho sochařských děl, které mapují jeho výstavní katalogy. Za svou tvorbu byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. V roce 1985 získal Národní cenu a československá vláda mu udělila v roce 1988 čestný titul zasloužilého umělce. V roce 1999 londýnská společnost The Society of Portrait Sculptor London ocenila prof. Hanzíka medailí Jeana Massona Davidsona za portrét Bohumila Hrabala.

Díla Stanislava Hanzíka zdobí nejen četné interiéry, ale i veřejná prostranství mnoha měst. Z bohatého seznamu uveďme například Zápas lva s hadem a heraldickou stěnu v atriu Parlamentu České republiky v Praze (1987), bysty Stanislava Neumanna (1969), Josefa Kemra (1972) a Rudolfa Hrušínského (1973) v Národním divadle v Praze, Tři lvy z prachatického dioritu pro kašnu Karolina University Karlovy v Praze (1972) nebo pamětní desky Alfonse Muchy v Paříži (1999) a New Yorku (2000). Dobře známý je i Hanzíkův Lev pro budovu mosteckého magistrátu (1978), Kůň ve Vrchlického sadech v Teplicích (1990) či sochy Dobrého pastýře (1976) a Ukřižovaného (2000) v rotundě sv. Jiří a sv. Vojtěcha na Řípu.   

V loňském roce oslavil pan Hanzík významné životní jubileum – osmdesátiny – a chystá se bilancovat. Znovu vystaví díla, známá i ateliérová, jež mají pro něj v současné životní etapě zvláštní význam. „V expozici Stanislava Hanzíka se objeví například Vozataj (Kuros 1944), který se stal ústředním motivem výstavy a bude zároveň tvořit protiváhu baroknímu sousoší Čas unáší krásu od Matyáše Bernarda Brauna, kterému prof. Hanzík na své výstavě vzdává hold. Bysta Paní Božena – Dolorosa představí hanzíkovsky svébytnou podobu významné české spisovatelky Boženy Němcové, která – stejně jako pan Hanzík – v mnohém předznamenala svou dobu. Návštěvníky výstavy ovšem čeká i nevídané překvapení. Bude zde jako novinka vystaveno dílo, které bude veřejnosti představeno úplně poprvé. Dílo vzniklo jako důsledek vyzrálé umělecké inspirace Hanzíka duchcovským zámkem spojovaným s osobností Giacoma Casanovy, jenž zaujal umělce svým nezapomenutelným odkazem. A nakonec je tato výstava poctou manýrismu jakožto významného inspiračního zdroje, ke kterému se Stanislav Hanzík často ve své tvorbě rád vracel a na který reagoval. Jeho výstava v Galerii Giacomo je návratem výjimečného umělce, vozataje srdce s duší velikosti labyrintu“, uvedl kastelán duchcovského zámku Marian Hochel.

Realizaci výstavy Stanislava Hanzíka v zámecké Galerii Giacomo podpořilo sdružení sochařů Memento a město Litvínov. Výstava je otevřena od 28. června do 26. srpna denně kromě pondělí od 10,00 do 17,00 hodin. Vstupenky v hodnotě 20 Kč lze zakoupit v pokladně zámku.