Teplicko - Příroda, historie a památky města Osek
Příroda
Osek leží na úpatí Krušných hor ve výrazně členité krajině. Nad zalesněnými svahy údolí, v němž se rozkládá obec, se tyčí Vlčí hora (890 m n. m.) a vrch Stropník (856 m n. m.). Ještě v 18. století žili v okolních lesích vlci, rysové a medvědi. Díky hlubokým lesům v okolí, řadě malých parků a klášterní zahradě, působí Osek dojmem zeleného města. Podnebí je v okolí Oseka spíš drsné a zem je 150 až 160 dnů pokryta sněhem a 60 až 80 dnů je ledových. Průměrná teplota činí v lednu -5 ° C a v červenci 14 ° C, čtyřicet až padesát dní v roce bývá jasno a pouze 10 až 30 dní v roce je tzv. letních. Osek je ovšem chráněn kopci, a tak nabízí příznivější počasí - průměrná teplota klesá v lednu na -2 ° C a v červenci vystupuje na 19 ° C, padesát až šedesát dnů bývá letních, ledových dní naproti tomu v průměru pouze třicet až čtyřicet. Příznivé klima tak přitahuje od 19. století turisty, kteří se mohou věnovat jak poznávání historických pamětihodností v čele s cisterciáckým klášterem, tak i lyžování, cykloturistice a pěší turistice. K poznání okolní přírody je pak ideální naučná stezka okolím Oseka.
Historie
Středisko dnešního města bylo původně v prostoru Starého Oseka. Osada vznikla
výše, na obchodní cestě, vedoucí z Čech přes Bílinu a Krušné hory do Německa.
Severozápadně od dnešního kláštera stál opěrný bod, snad dřívější hrad. V horách
se od pradávna těžil cín a později i stříbro. Názvem osek se kdysi nazývalo
místo, kde byly shromážděné kmeny získané mýcením lesa.
Rychlý rozvoj oblasti byl ovlivněn mocenským vzestupem rodu Hrabišiců. Jako
první z nich se po polovině 11. století objevil Kojata, který byl správcem
přemyslovského hradiště Bíliny. V roce 1196 vznikl pod patronací opatství ve
Waldsassenu cisterciácký konvent. Klášter přijal do své ochrany král Přemysl I.
Otakar, pražský biskup Daniel i papež Inocenc III. Pod vlivem mnichů se pak
hospodářství města rychle rozvíjelo. Roku 1206 byl položen základ k chrámu Panny
Marie, o dva roky později byl vysvěcen hlavní oltář a hřbitov. V nově založené
zahradě pěstovali mniši zeleninu i dosud nevídané druhy ovoce.
Boreš II. z rodu Hrabišiců v letech 1240 - 1250 vybudoval asi 2 km
severovýchodně od Starého Oseka nový hrad Rýzmburk, jehož stavbu zřejmě
zahájil král. Rozkvět nového panského sídla dal podnět k rozvoji nového
podhradí, Rýzmburka, zvaného dnes Hrad Osek. Zatímco klášter nadále vzkvétal,
moc Hrabišiců upadala a v první polovině 16. století vymřeli. Hrad a další
majetek se dostali do rukou Míšňanů.
Obyvatelé Oseka se v této době živili zemědělstvím, a to převážně chovem
dobytka. Významnou roli v hospodářském životě hrálo od počátku 14. století
dolování stříbra a cínu.
Klášter poznamenaly především husitské války a byl několikrát vypálen a vypleněn - v roce 1421 při tažení Jana Želivského, v roce 1426 Prokopem Holým při cestě na Ústí a Most, v roce 1429 jej vyplenili táborité. Přesto se podařilo klášter jako jeden z mála udržet a znovu vystavět. Napomohl tomu rozkvět dolování - v 16. a 17. století zejména stříbra a cínu v okolí Hrobu, a také kamence a skalice. Další pohromu znamenala třicetiletá válka, kdy v roce 1640 byl klášter, Osek i okolní osady vypleněny švédskými vojáky.
Po třicetileté válce nastal rozvoj řemesel. V roce 1697 byla v Novém Oseku zřízena textilní manufaktura na výrobu punčoch. V letech 1712 - 1718 provedl Octavio Brogiio barokní představbu chrámu v klášteře. Proměnu dosud malá osada Osek zažila až v 19. století. Rozvíjela se výroba punčoch, těžba uhlí a doprava, vzrůstal počet obyvatel, vzkvétalo klášterní pivovarnictví. Kromě toho se Osek stává také vyhledávaným výletním místem, zejména pro své horské lesy s čistým vzduchem. V roce 1872 byla obec povýšena na město.
Památky
Nejvýznamnější památkou Oseka je cisterciácký klášter s rozsáhlým areálem, zahradou a kaplí.
Náměstí
Za zmínku stojí několik barokních domů naproti klášteru. V domě čp. 30, snad
postaveném O. Broggiem, je v portálu, zdobeném kartuší s výjevem z křížové
cesty, vytesán letopočet 1716 a zpráva o tom, že zde v roce 1779 bydlel císař
Josef II. V horní polovině náměstí zdobí výklenek domu čp. 202 socha Jana
Nepomuckého. Secesní dům čp. 3 je sídlem lékárny a byl do současné podoby
přestavěn kolem roku 1900. Původní barokní stavba pocházela z roku 1696. Dům je
zdobený štítem s římskými hlavami a arkýřem.
Kostel sv. Petra a Pavla
Kostel byl přestavěn v barokním slohu v roce 1714 a je obklopen starým
hřbitovem. Na něm nalezneme empírový pomník saského prince Josefa de Saxe, který
zde zemřel 12. října 1802 při cestě do teplických lázní. Byl zabit v souboji pod
hradem Rýzmburkem s ruským knížetem Ščerbatovem, ovšem důvod jejich pře znám
není. Autorem pomníku je saský dvorní sochař J. F. Petrich.
Bývalá textilní manufaktura
Najdeme ji v Dolnonádražní ulici v domě čp. 63. Patrová budova, vystavěná roku
1705 jako textilní manufaktura, si dodnes zachovala barokní ráz. Nad jednoduchým
portálem je patrná kamenná kartuše.
Další památky
V ulici souběžně s Dolnonádražní, která vede ze starého města ke klášteru stojí
za vidění barokní kamenný obelisk. Mezi postranními pilíři s liliovými květy a
andílky je vytesán reliéf zobrazující P. Marii s Ježíškem.
V obci je také řada drobných soch, umístěných v ulicích a zahradách Oseka.
Zajímavostí jsou zbytky starého dubu při silnici ve směru na Hrob. U něj měl
podle pověsti odpočívat Jan Žižka, a to zřejmě poté, co husité několikrát
vyplenili osecký klášter.
V drážním domku na trati z Oseka do Domaslavic se v srpnu roku 1885 narodila
manželka českého prezidenta, paní Hana Benešová.
Pod kopci Krušných hor při cestě do Loučné stojí památník katastrofy na Dole
Nelson III. Stala se 3. ledna 1934 a v podzemí zůstalo 144 mrtvých. Autorem
památníku je sochař Karel Pokorný.
Sobota, 4.2.2012
