V Klášterci ožily kameny

publikováno: 30.6.2003, kategorie: Zajímavosti, autor: Renata Malíková

Sdílet:

Pět nových soch vyrostlo v areálu lázní Kyselka v Klášterci nad Ohří. Ožily tak hořické pískovcové kvádry, které byly dovezeny v rámci sochařského sympozia nesoucího název "Pocta kláštereckým Brokoffům". Od 8. června byly v kláštereckém parku lázní Evženie slyšet zvuky tesání. Pět umělců vybavených majzlíkem, kladivem a dalším sochařským náčiním se zde sešlo, aby vytvořili díla, která budou zkrášlovat Klášterec nad Ohří. Veřejnost se tak mohla přijít podívat, jak pod rukama umělců vznikají sochy. Výsledky sochařského sympozia byly představeny tuto neděli na slavnostní vernisáži. Umělci, kteří se zapojili do sympozia, mají ke Klášterci blízký vztah. Jakou tvář kamenu vtisknou, bylo jen na nich. Akademický malíř, sochař a grafik Herbert Kisza z Kadaně svou sochu pojmenoval "Uzel". Autor k ní říká: "Symbolizuje životní cestu, která mnohdy není snadná. Osud nám často do cesty dává nejrůznější překážky, které musíme překonávat. Ty představuje uzel. Má socha má ale také špičku. Ta symbolizuje šťastný konec, který po vyřešení problému nastává." Dalším z účastníků sympozia byl kadaňský sochař Libor Kácha. Ten vytvořil několik sinusoid v řadě nad sebou. Dílo však v době vernisáže nebylo kompletně doděláno. Umělec se totiž pustil do přetváření největšího z dovezených pískovcových obelisků. "Byl to dva a půlkubíkový blok, opracovat jej dalo dost práce. Nechtěl jsem vznikající sochu pokazit, proto jsem nepospíchal. Dá se říct, že mé dílo je o životě. Zná to každý z nás - zatímco jsme jednou na vrcholu, vzápětí se nám přestane dařit a padáme dolů. Poté se opět situace začíná vylepšovat a takhle to jde stále dokola. Socha zatím ještě nemá jméno a ani nevím, zda jí nějaké dám. Jak jsem dnes zjistil, každý návštěvník v ní vidí něco jiného," říká Libor Kácha. Jeden z pětice umělců na sympozium přicestoval z Německa. Karel Wiele je původem Čech, který učí na jedné z německých vysokých škol. Do Klášterce prý jezdí velice rád. Během uplynulých tří týdnů vytvořil sochu, kterou nazval "Rozhlížející se". Nápad uspořádat ve městě sochařské sympozium se zrodil v hlavě Karla Melouna, kláštereckého sochaře z kovu a restaurátora uměleckých památek s ministerskou licencí. Ten vytvořil sochu, kterou pojmenoval "Pocta Keltům na Agaře". Vernisáže sochařského sympozia se bohužel kvůli přípravám své výstavy v Brně nemohl zúčastnit. Něžné pohlaví na sympoziu zastupovala kláštercká sochařka a malířka Jitka Kůsová. Její socha se jmenuje "Propojení". Výtvarnice k tomu říká: "Myslím, že v dnešní uspěchané době jsou lidé velmi přepracovaní. Energii proto musíme čerpat z přírody a z vesmíru. Byla bych proto ráda, kdyby se podařilo spojit to pozemské s nadpozemským." O přesném umístění soch ještě není definitivně rozhodnuto. Umělci ovšem tvořili s určitou ideou, v jakých zákoutích by měly pískovcové skulptury nakonec stát. Po konzultaci s architektem by díla měla být do lázeňského parku rozmisťována v průběhu letošních prázdnin. Veřejnosti budou na vybraných místech oficiálně představena v září při tradičních Dnech evropského kulturního dědictví. Sympozium záměrně neslo název "Pocta kláštereckým Brokoffům". Připomenout mělo slavnou sochařskou historii. Na kláštereckém zámku totiž jistý čas žil a pracoval Jan Brokoff a narodil se zde i jeho syn Michal Jan Josef. Podle domněnek byl v Klášterci počat i nejslavnější z rodu - Ferdinand Maxmilián Brokoff. Na fotografii Renaty Malíkové dílo, které vytvořil sochař Herbert Kisza.