Tip na výlet: Výprava za kamennými muži

publikováno: 29.7.2004, kategorie: Tipy na víkend, autor: Květa Tošnerová

Sdílet:

K nejzáhadnějším obyvatelům Lounska a Žatecka bezesporu patří mohutné vztyčené kameny - menhiry. Vypravte s Květou Tošnerovou na putování po tajemných místech s kamennými stavbami našich předků. Čeká vás netradiční výlet lounským venkovem. Menhiry postavili dávní předkové, kteří mnohdy tyto rozměrné kamenné stély přepravovali na značné vzdálenosti. Dnes se už jen dohadujeme, jaký měly kdysi význam a smysl. Řada senzibilů usuzuje, že jde o jakési akupunkturní body Země, kudy ve zvýšené míře proudí vesmírná energie. Podle pověstí o letním slunovratu menhiry takto energeticky "volají" k nebi. Citlivec Pavel Kozák, který neúnavně mapuje místa svatá a klatá, je přesvědčen, že tyto kameny léčí, a že každý z menhirů je specializován na léčení určitých obtíží. Ostatně, nic nám nebrání, abychom si působení kamenů vyzkoušeli sami na sobě. Někteří citliví jedinci tvrdí, že je energie menhirů hřeje, jiné studí nebo bodá jako jehličky. Věřit tomu samozřejmě nemusíme. Stačí u takového kamenného pamětníka třeba jen tiše a obdivně postát. Popřemýšlet, že pamatuje dobu, kdy se stavěla Svatovítská katedrála, ale i dobu naší babičky. MILNÍK K prvnímu z menhirů se dostaneme, pokud z trasy Louny – Praha odbočíme na Toužetín (kde se nachází soukromá původně vodní tvrz), Donín (rodná obec generála Františka Fajtla, za vsí větrný mlýn bez lopatek), Vrbno nad Lesy (v polích opuštěný židovský hřbitov) a odtud už je to pár kilometrů do Hřivčic. Hned na počátku vesnice objevíte pospravovaný vztyčený štíhlý kámen v pletivové ohrádce s kosatci. Místní lidé kamenu říkají Milník nebo také Starý ukazatel cest. Je otázkou, zda stojí na svém původním místě. Na několika místech byl spravován maltou, nemá ani dva metry a jistě nebude vážit víc než půl tuny. PASTÝŘ Z Hřivčic je to kousek na Peruc (galerie E. Filly, Galerie u kozorožce, Muzeum českého venkova, Boženina studánka). Odsud je to už jen několik kilometrů do Telců a vlevo při silničce na Klobuky zanedlouho spatříme největší český menhir: Pastýř. Buďme opatrní při parkování – po úzké silničce často jezdí rozměrná zemědělská mechanizace - aby nás navztekaní rolníci nerušili při rozjímání. Ke kameni, který stojí v poli, vede několik vyšlapaných pěšinek. Klobucký Pastýř je opravdu úctyhodný, asi třímetrový, váží okolo pěti tun. Traduje se, že kolem něj bylo původně ještě asi dvanáct kamenů menších, stádo oveček. Podle pověsti postupuje kámen za rok o špendlíkovou hlavičku ke klobuckému kostelu. Z Telců k Pastýři vedla stezička mezi balvany. Traduje se, že od kamene přicházely do vesnice kulové blesky. A skutečně, pokud vyzpovídáme nejstarší telecké obyvatele, začnou shodně uvádět svá četná setkání s kulovými blesky. Jen některé však zapalovaly stavení, jiné jenom neškodně prolétly kolem. Stezka byla později zasypána a od té doby prý už "blesky nechodí". Populární senzibilka a jogínka Olga Krumlovská je přesvědčena, že Pastýř vyzařuje obrovskou pozitivní energii. Opírá se o kámen zády, objímá jej rukama a se zavřenýma očima se snaží na nic nemyslet. Po určité době pociťuje velkou úlevu. V devadesátých letech zde byl při východu slunce o slunovratu prováděn experiment. Citlivější lidé uváděli, že v blízkosti Pastýře skutečně zaznamenali energetickou změnu a v tuto dobu měli pocity spíše nepříjemné. Velkým ctitelem klobuckého menhiru je režisér Josef Císařovský. Kamenný Pastýř figuruje v mnohých z jeho filmů. BABA Pokud budeme mít chuť a náladu, můžeme spatřit ještě další menhiry. Nejlepší bude, pokud se vrátíme přes Telce na Peruc a spodní silnicí kolem Oldřichova dubu pojedeme do Slavětína, kde na nás v polích čeká kamenný muž, zvaný Baba. Ve Slavětíně můžeme navštívit kostel Jakuba Většího, jehož interiér je pomalován skvostnými gotickými freskami. Do kostela nás ochotně pustí pan Hausenblaas, jehož stavení s kostelem sousedí. Pro malé děti je velkou atrakcí farma Lea Suchého, který chová kromě běžných hospodářských zvířat i kamerunské kozy, lamy a pštrosy. Bodrý hospodář provozuje i příjemný penzion, kde mohou výletníci přenocovat třeba i s psími miláčky. V obci se nachází rodný dům básníka Konstantina Biebla, jehož rodiče zde provozovali zubařskou praxi. Ruční šlapací vrtačka, no brrr... Ale to jsme příliš odbočili - aby si na své přišli i rodinní příslušníci, které vztyčené kameny třeba tolik nebaví. Ke slavětínskému menhiru se dostaneme, pokud se za sokolskou hospodou na konci vsi vydáme polní cestou ke trati. Mineme odbočku k Penzionu pana Suchého a dojdeme až k lípě, u níž se menhir nachází. Dlouho se nevědělo, že jde vlastně o menhir. Někdy v sedmnáctém století do něj byl zasazen mohutný železný kříž, který byl v devatenáctém století zřejmě nepozorným traktoristou anebo naopak příliš pozorným komunistou vylomen. Kříž se nyní nachází v Oboře u kováře Luďka Lůžka. Menhir, zvaný Baba, nemá ani dva metry, jeho hmotnost se odhaduje na dvě tuny. MALIČKÝ Ze Slavětína se můžeme vypravit do Radonic (fara, v níž působil kněz a básník Jablonský), zde přejet uzoučkou, pro osobní auto však zvládnutelnou, lávku do chatařské kolonie a dál přes Volenice vlevo do Orasic. Vyjděte ke kostelu a tam, nedaleko bývalé školy stojí zřejmě nejmenší český menhir. Je vysoký ani ne metr, jeho hmotnost se odhaduje na pouhé dva metráky. Dívá se na celé České středohoří. Za ním jeden z nadšených obyvatel vztyčil miniaturní kamennou řadu. SELIBICKÝ Další menhir stojí v Lounech na nádvoří oblastního muzea. Původně stával v Selibicích na Žatecku. Byl údajně nalezen v potoce a roku 1993 byl na popud našeho předního "menhirofila" Jaroslava Helšuse z Loun přemístěn do areálu muzea. ZAKLETÁ PANNA Svůj menhir "Zakletou pannu" má na své zahradě i Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci. Původně stával na poli při cestě z Března do Malnic. Později ležel v příkopu u silnice a hrozilo mu zničení. Koncem minulého století, tuším roku 1986 byl opět na popud J. Helšuse převezen do žateckého muzea. Měří něco přes metr. STRÁŽCE Další menhir najdeme na ostrohu nad Klůčkem. Údajně byl ještě mohutnější než Pastýř a svým majestátem střežil údolí. Nyní je však povalený a rozlomený na několik částí. Pokud bychom po něm hodně toužili, můžeme zbytek rodiny nechat na přírodním klučském koupališti, které kromě koupání nabízí i občerstvení a náročné uklidní i zbrusu nové toalety. My se mezitím vydáme polní cestou za koupaliště vlevo, vysápeme se vzhůru polem a vydáme se vpravo k lesnatému výběžku, kde povalený velikán spočívá. ZAKLETÝ MNICH A nyní už nám zbývá cesta za posledním ze známých českých menhirů - za Zakletým mnichem do Drahomyšle. Vjedeme do vsi a vydáme se polní cestou podél rybníka směrem na Strkovice. Asi půl kilometru od Drahomyšle se vlevo vynoří pověstmi opředený kamenný asi dvoumetrový Mnich. Mladý mnich se údajně zamiloval do dívky a když spolu utíkali, převor kláštera nešťastníky proklel a tak oba milenci zkameněli. Další zajímavá pověst vypráví o tom, že kámen byl ze svého místa několika páry koní vyvrácen a odtažen k řece. Avšak v Drahomyšli se začaly dít hrozné věci, neštěstí stíhalo neštěstí, propukaly požáry a krávy dojily krev. Pouhý pár koní stačilo zapřáhnout, aby odtáhli menhir na jeho původní místo. Po jeho vztyčení se obyvatelům Drahomyšle opět začalo dařit. Mnich je nejnavštěvovanější a asi i nejznámější český menhir. Připravme se, že u kamene zřejmě nebudeme sami. Často Mnicha obklopuje i celý hrozen senzibilů, kteří si libují, že kamenný muž vyzařuje spoustu pozitivní energie. Také Pavel Kozák uvádí, že Mnich vyzařuje nejvíce energie. Navíc je přesvědčen, že s kamenem navázal mentální kontakt a že "oko" ve spodní části kamene údajně snímá obrazy na způsob kamery. Polemizovat s ním nebudeme, protože každý máme svoji pravdu, ale určitě se shodneme v tom, že v řadě kamenných mužů na Lounsku a Žatecku právě Zakletý mnich patří k nejkrásnějším. Fota: Květa Tošnerová.