e-region.cz - regionální internetový magazín pro volný čas

Téma na tento měsíc: KOUPELNY

publikováno: 17.10.2005, kategorie: Tipy na víkend, autor: Kateřina Táborská

Sdílet: facebook twitter google+

Rekonstrukce koupelny patří k nejčastějším zásahům do starších bytů a ti, kdo dnes staví, už bývají při jejím budování mnohem velkorysejší. Pokud se právě rozhodujete, jak tuto místnost zařídit, nechte se inspirovat: Vanu nebo sprchu? Jaké baterie? Jak vytápět? Co panelákovou koupelnou? Móda, která doporučovala postavit vanu do obýváku a z koupelny vyrobit největší a nejluxusnější místnost, už je zřejmě pryč, stejně jako už ale zřejmě nehrozí návrat do doby, kdy se vana a umyvadlo tísnili na dvou metrech čtverečních. Koupelna je místnost, v níž většina lidí, začíná i končí den. Velmi pečlivě tak vybírá vzory obkladů, barvu ručníků či doplňky. Při stavbě nebo rekonstrukci je ale nutné vyřešit i některé zásadní otázky – například kam umístit WC, zda si dovolit bidet, dát do koupelny pračku či zda vybrat vanu nebo sprchový kout. Pojďme se na ně postupně podívat. Kam s toaletou? Zejména při rekonstrukcích bytových jader to svádí ke spojení koupelny a WC a tím k získání většího prostoru. Dobře si ale takovou změnu rozmyslete. Spojená toaleta a koupelna se hodí jen v bytech, kde žije málo lidí, nejlépe u starých mládenců či svobodných slečen. U větších bytů vám takové úpravy navíc vůbec stavební úřad nepovolí. Naopak pokud máte v domě alespoň dvě koupelny, tu méně používanou můžete s toaletou spojit. Jestliže si to můžete dovolit, pořiďte si na toaletu také bidet, nebo alespoň malé umyvadýlko s baterií se sprškou. (podrobnosti o bateriích níže). Místo dokáže ušetřit závěsný klozet, který má nádrž ve stupačce. Při výběru toalet myslete na úsporu vody – například stop-tlačítkem zastavíte splachování, pokud je to potřeba. Řada toalet také nabízí dvě tlačítka pro dvě různá množství vody, použitá při splachování. Vanu nebo sprchový kout? Pokud lze vaši koupelnu považovat za miniaturu a svůj život si dovedete bez polehávání ve vaně představit, zvolte sprchový kout. Zabere méně místa, šetři vodu a je sprchování je hygieničtější. Příliš se ale nehodí do domácnosti, kde jsou malé děti. Počítejte s rozměrem vaničky alespoň 80x80 cm. Naopak opatřit si vanu rozhodně neznamená vzdát se sprchování. Zapomeňte na skrčené oplachování v sedě na dně vany nebo igelitový závěs, který se přilepí na tělo a voda z něj stejně steče na dlažbu. Řada výrobců dnes nabízí vany, přímo uzpůsobené ke sprchování. Mají alespoň částečně rovný povrch, aby bylo bezpečné v nich stát, někdy jsou v místech určených ke sprchování také rozšířené, a lze k nim připevnit plastové nebo skleněné zástěny, podobné jako u sprchových koutů. Malá koupelna? Na malé koupelny výrobci myslí velmi často a nabízí řadu „typizovaných“ koupelen –tedy nejúčelnější rozmístění jednotlivých zařizovacích předmětů. Jestliže chcete mít i v malé koupelně dostatečně velký prostor na poležení ve vaně, ohlídněte se po speciálně tvarované. Rohové vany dokážou nabídnout až 180centimetrové natažení, ač je šířka vaší koupelny jen 1,5 metru. Vany zúžené v prostoru pro nohy pak umožní nacpat do koupelny i větší umyvadlo nebo pračku. Zajímavá řešení nabízí třeba Ravak (na obrázku). A nezapomeňte této vaně pořídit zástěnu – rázem získáte i sprchový kout (o tom více Vanu nebo sprchový kout?). Zkuste popřemýšlet, zda se pračka nevejde do kuchyně nebo chodby – sprchu těžko někam přestěhujete, ale pračka se klidně skryje do kuchyňské linky. Zvažte také, na co všechno používáte umyvadlo. Pokud slouží jen k oplachování rukou či čištění zubů, nepotřebujete dvojumyvadlo s metrovou mramorovou deskou. Stačí umyvadlo s šířkou 50 a hloubkou kolem 40 cm, případně rohové. Žeňte to výš – tedy alespoň všechny skříňky s nejrůznějším koupelnovým vybavením, které nepoužíváte denně umístěte například nad dveře – příklad si vezměte třeba z Ikea, kde zaplňují malé prostory až ke stropu. Rozhodně nezapomeňte využít také místo pod umyvadlem. Obkladači také radí nedávat v malých prostorách obklady až ke stropu, volit menší tvary a rozhodně nedávat na zem a na stěnu totéž. Šetřit se dá i na toaletě – některým závěsným typům stačí 50 centimetrů hloubky. Přestavbou panelákového jádra se budeme zabývat v samostatném článku. Jak dostat do koupelny teplo? Topení a sušák ručníků v jednom – to jsou žebříkové radiátory, které se ideálně hodí do koupelen. Kvůli některým je nutné topení zcela předělat, některé firmy ale nabízí i sušáky, které stačí připevnit na stávající otopná tělesa. Do koupelny se samozřejmě ideálně hodí podlahové topení – co může být příjemnější než bosou nohou vstoupit na vyhřátou dlaždici. V tom případě je ale potřebovat dávat pozor, aby zvolená dlažba byla vhodná pro podlahové vytápění. Jaké baterie? Možná se vám vybaví dilema – páková nebo kohoutková, ale tak jednoduché už rozhodování o bateriích zdaleka není. První, co musíte samozřejmě rozhodnout je, zda vaše baterie budou stojánkové – tedy zabudované do umyvadla, nebo nástěnné. Pokud děláte důkladnější rekonstrukci nebo stavíte novou koupelnu, můžete volit i podomítkové, které mají vše ukryté ve zdi. Kohoutkové baterie jsou už dnes spíš otázkou retro stylu, praxe hovoří pro ovládání, které dokáže šetřit vodou a umožňuje trvalé nastavení teploty a hygienické bezdotykové ovládání. Kromě tradičních pákových je možné volit i joistickové či senzorové baterie – posledně jmenované se ale v domácnosti příliš neuplatní. Páková baterie znamená proti kohoutkové úsporu až o 50 procent vody. Zapomeňte na špunty – součástí baterií dnes běžně bývají i výpusti – dejte si ale při výběru pozor, abyste po zabudování baterie do umyvadla měli dostatek prostoru pro ovládání výpusti, které bývá zpravidla vzadu. Možná se vám bude hodit umyvadlová baterie se sprškou – uplatní se například místo bidetu, pokud máte vedle umyvadla klozet, ale také pro napouštění vody do kbelíku, omývání dětských zadečků nebo psích nožiček. Mezi nejmodernější patří termostatické baterie, které umožňují nastavení teploty, přičemž si zařízení horkou a studenou potom už míchá „samo“. Mají také pojistku proti opaření – nedovolí přepnout na vařící nebo se zastaví při výpadku studené vody. Hodí se ideálně do sprchových koutů, jsou úsporné a samozřejmě také nejdražší. Poraďte se ale s výrobce, protože se nehodí pro každý způsob ohřevu vody. Co na podlahu a zeď? Máte-li rozhodnuté všechny zásadní otázky, čeká vás ještě vdechnout své koupelně barvy a styl. Dlažby a obklady podléhají spíš vkusu a módě, přesto existují praktické rady. Například nespoléhejte na to, že obklad případně dokoupíte – výrobce se už nemusí přesně trefit do odstínu a rozdíl může být na velké plošně značně vidět. Vždy připočítejte 10 – 15 procent. U dlažby se ptejte na protiskluzovou úpravu. Stále častější je použití luxferů v koupelnách – zachovají intimitu, ale zároveň do místnosti přivedou světlo. Ne každý má v koupelně okno, a tak představují skleněné zdi zajímavou variantu osvětlení. Díky luxferám se navíc dají vytvořit efektní koupelny do „oblouku“, použít se dají i do vyzdívaných sprchových koutů. Tradičním materiálem na podlahy koupelen jsou dlaždice, teplejší a měkčí variantu představuje PVC. Existuje i dřevo, které se dá použít v koupelnách – například teak, což ale představuje značně nákladnou záležitost. Podlaha by měl být o něco tmavší než obklad. Zapomeňte na bílé spárování. Dobré tipy Šikovné plánovací studio, do něhož můžete zadat vstupní údaje a pak si hrát se svou koupelnou najdete na stránkách firmy Siko. Prodejci keramiky a sanitárních zařízení se dnes přehánějí ve výstavních plochách – využijte toho, na větší ploše může obklad či dlažba vybadat úplně jinak, než ve vzorníku. Kam se vydat pro inspiraci, poradíme v přehledu firem, který zveřejníme příští pondělí. Najdete tam i přehled webových stránek výrobců sanity, který vám usnadní výběr přímo z domova. Foto: 1. a 4. Převzato z www.morquefile.cz, 2. ukázková koupelna firmy Siko, 3. návrh uspořádání malé koupelny od firmy Ravak.