Litvínovské divadlo zahájí sezónu Šípkovou Růženkou

publikováno: 16.9.2010, kategorie: Divadlo a film, autor: Jana Galinová

Sdílet:

Litvínovské Docela velké divadlo slavnostně zahájí svou 15. sezónu v sobotu 18. září v 15,00 představením Spící kráska – Šípková Růženka, které připravovalo tři roky. Divadlo tímto titulem, režírovaným uměleckým šéfem Jurijem Galinem, pokračuje v inscenování klasických uměleckých děl, která přibližuje malým i velkým divákům nejen v České republice.

Po představeních Carmen, Labutí jezero, Cesta za Julií, Romeo a Julie, Macbeth, Smrt v opeře a Láska a Smrt, se kterými divadlo objelo téměř celý svět, přišel na řadu pohádkový příběh o princezně zakleté do hlubokého spánku, ze kterého ji může zachránit jen síla větší než zlé kouzlo, a to je láska.
Pohádka je známá především ze zpracování bratří Grimmů jako „Dornröschen“ z roku 1812, ale poprvé ji vydal italský básník a pohádkář Giambattista Basile v knize Příběh příběhů už v roce 1634. V roce 1697 vyšel příběh pod názvem "La Belle au bois dormant" nebo-li Kráska, která spala v lese v knize pohádek "Příběhy z dávných časů" francouzského autora Charlese Perraulta.

Tajemný příběh o spící krásce inspiroval od svého vzniku řadu umělců po celém světě, kteří jej překládali, upravovali, dramatizovali, psali na jeho motivy knihy, texty písní, malovali obrazy nebo natáčeli filmy. Ve Francii vznikla na toto téma v roce 1825 opera Michele Carafy a v roce 1829 balet autora Ferdinanda Herolda. Obě díla se uváděla pod stejným názvem – Kráska, která spala v lese. Nejslavnější adaptací tohoto příběhu se ale stal balet Petra Iljiče Čajkovského Spící krasavice. Skladatel ho v roce 1889 napsal na žádost choreografa Maria Petipy. Balet s nádhernými melodiemi měl premiéru v Petrohradě v lednu 1890 a odtud se příběh o kruté kletbě, nad kterou může zvítězit jen láska, rozletěl do celého světa.

Stejně jako ostatní tituly klasického umění nastudovalo Docela velké divadlo Spící krásku - Šípkovou Růženku s láskou, ale bez slitování. Autorky scénáře Jana Galinová a Lenka Lavičková vystavěly na Čajkovského melodie vlastní variantu příběhu. Kmenový textař divadla, Jan Turek, doplnil hudbu doprovodnými texty, aby i ti nejmenší diváci měli jasno v tom, co se na scéně děje. Scéna a rekvizity jsou dílem Hynka Dřízhala, kostýmy navrhl Tomáš Kypta a loutky a masky pocházejí z dílny Mileny Dubšíkové – Říhové a Jana Ignáce Říhy. Autorkou choreografie je herečka a choreografka Dana Morávková, která  s Docela velkým divadlem spolupracuje už od roku 2003 a Šípková Růženka je desátou společnou prací. Režisér Jurij Galin nastudoval příběh, na který baletní scény potřebují minimálně dvacet účinkujících, s devíti herci Docela velkého divadla.

Dekorace, kostýmy, loutky, masky a rekvizity byly pořízeny z dotace Evropské unie v rámci projektu CÍL 3 – Sasko – český divadelní podzim.