Klíny Open Downhill vol. II

publikováno: 7.9.2003, kategorie: Sport, autor: Profesor Ikebara / L. Svoboda

Sdílet:

V sobotu 30. srpna se na Klínech konal v pořadí druhý závod ve sjezdu Klíny Downhill Open. Následující reportář si prostě musíte přečíst, i když nejste zrovna bikeři. Stylová reportáž přímého účastníka je něco jiného, než sportovní přenosy v TV... Do sobotního rána se sešla partička 32 jezdců z různých končin republiky. Tentokráte se již jelo v kategoriích: Hardtail, Hobby a Elite. Nicméně, nenechte se mýlit, definice kategorií byla trochu jiná, než na pohárových závodech. Kategorie Hobby byla vytyčena věkovým rozpětím 12-16 let, Pevňáci jsou pevňáci a všichni nad 16 let s celopérem byli Elita. Pojďme k trati, která doznala od minule určitých změn. Po lehké brutalizaci jsem jí ze sedla svého Screama viděl takto: Po sjezdu ze startovní rampy následuje seskok z malé zídky a pak pecky do pedálů a je tu první skok – pár metrů polet a dupeš dál a už se vynořuje dvojáček, kterej nahradil roletu z klád, která se někomu zřejmě náramně hodila do kamen :-(. Má rozpětí zhruba 3,5m. Hoooop a jseš na druhý straně, za chvíli ostrá do prava a nájezd do lesa. Lesem prosvištíš a už je tu řvoucí kotel diváků a macatá lavice, na který se to dá v klidu vyslat 8 a více metrů. Dopad, ve spáncích buší krev, lidi řvou a už letíš z dalšího skoku (ten od minule doznal zvýšení o nějakejch 40 čísel), v těžkejch bombách letíš i deset metrů na sjezdovku, a to už se před tebou rýsuje novinka, dřevěná rampa, která tě doslova vystřelí do zlomu sjezdovky (tahle nová atrakce srovnala celkem slušně několika borcům žebra…). Dopadáš lehce doleva a palba po sjezdovce dolů, šikmej přeskok a už jsi v lese. Cesta odbočuje do prava, kulíš to mezi pařezama a už najíždíš na první lávku, která je asi 1,5m vodorovně nad zemí, míjíš strom na každé straně a sjezd z lávky dolů 90° doprava. V minimální rychlosti vjíždíš do zpomalovacích boulí, levá, přehoupnout to přes kameny na cestu a palba do zatáčky a je tu druhej retardér v podobě druhý lávky, která je opět asi bez 50cm 2 metry nad zemí, ale už nemá sjezd. Takže buď jí pěkně sjet a nebo skočit. A je tu poslední pasáž tratě, pořádnej prďák až na dno Šumenského dolu, kde je cíl. Bohužel v cílovém prostoru jsem hostesku s pitím a sušenkama hledal marně, nicméně tentokrát tu funguje samoobsluha a každej se může napít co hrdlo ráčí (nebo spíš zvládne po tom sešupu). Když si to shrneme, tak nám od minule: přibyl dvojáček, zvýšil se seskok na sjezdovku, na ní vyrostl úplně novej skok a samozřejmě nové jsou obě lávky. I přes mé obavy naštěstí počasí vydrželo a tráva i lávky během dne po ranním dešti uschly. Závod se jel systémem: měřený trénink + 2 závodní jízdy, počítal se lepší čas. Již měřený trénink zhatil několika jezdcům šanci na start v závodních jízdách a i samotné závodní jízdy prověřily letecké a především také držkopřistávací schopnosti nejednoho borce. Po dojetí druhého kola se několik střelců odhodlalo pod Gaspiho taktovkou předvést něco z Dirtového umění. Po (vlastnoručním) přikopnutí nájezdu Gaspi předvedl table top, No hand, no foot, Cliffhanger, Nothing a dokonce i Suicide no hand landing - první pokus byl ale bohužel spíš kostrč landing :-). Ostatní borci tam v rámci svých zkušeností a sil posílali co se dalo. Po ukončení Dirtové exhibice se bikerstvo odebralo na chatu Emeran, kde P. Zedek předvedl pěknou trialovou show, po které následovalo vyhlášení výsledků. V kategorii pevňáků se z celkového počtu 3 jezdců do cíle dostali všichni ve zdraví (no, já vim Semi, ale chodit jsi moh' ne?...). První flek: s číslem 18 Jakub Trčka, mladá krev z řad FC Klíny. Na to že závodil poprvé výbornej výkon... Druhej flek: s číslem 17 Tomáš Křižák bez bázně a hany to tam na svým Haru posílal co to šlo. Třetí flek: pod číslem 69 jedoucí, padající, přelézající Martin Semi Seminišin, Semi sebou jednou pěkně říznul. To mu zřejmě dodalo novou inspiraci, a tak pak už skoky brilantně přelejzal a objížděl tak zdatně, že je z toho 3. flek. V kategorii Hobby se na prvním místě umístil Jakub Fišer s číslem 14, hájící barvy klubu Absolut Extreme Na místě druhém dojel Filip Kubec s číslem 12, hájící stejný klub . Na třetím místě s číslem 82 dorazil Ondra, mladší a šťasnější z bratrů Hamatů, protože Pavlovi se vydařil "JEN" bramborovej flek v Elitě. A konečně Elitní kategorii očekávaně vyhrál Vláďa Picek, hájící barvy klubu Absolut Extreme, potvrzujíc tak svou formu z českého poháru. Na druhym fleku se usadil Richard Gasperotti – jeho jízda patřila bezesporu mezi nejatraktivnější. A když to na dirtu vyslal na slepo s gumou od brejlí přes oči to už bylo skutečně na chápání některých diváků příliš. Na třetí flek doletěl Jiří Landgraf – obhajující vítězství z prvního Klíny Open. Vítěze minulého závodu odsunula z prvního místa opravdová esa. Langi jel děsnou kudlu, a ačkoli se v obou jízdách poroučel k zemi (ovšem efektně - s desetimetrovym poletem), třetí flek byl nekompromisně jeho. Předání cen provázela malá účast diváků, což bylo způsobeno nepřízní počasí - anebo že by absencí půvabné hostesky (škoda Anetko!), kterou tentokráte nahradili ředitel a hlavní rozhodčí závodu. Ve večerních hodinách vypukl koncert skupin: Nirvana revival, Jaksi Taksi a No Brakes. Nicméně osazenstvo dorazivší za libými tóny výše uvedených kapel se chovalo lehce neeticky. A tak to vypadá, že v zájmu klidu se příští akcička obejde bez koncertu. I přes malé mušky musím konstatovat, že FC Klíny nám připravil pěknou sobotu a výborný poježdění a tak se všichni těšte, protože jestli se vše vydaří, za pár měsíců je tady FCK Bikesnowmania! V závěru bych rád poděkoval všem sponzorům a dobrovolníkům, kteří přidali ruku k dílu (někteří i obě!) a všem lidem, co svojí dobrou náladou a chutí se bavit podpořili tuhle akci. Díky a brzy zase na Klínech! Profesor Ikebara