Kam si chodili číst naši dědové?

publikováno: 4.3.2014, kategorie: Vzdělávání, autor: Jana Michlová

Sdílet:

Exponát měsíce března v teplickém Regionálním muzeu sleduje stopy počátků veřejných čítárek a půjčoven knih v Teplicích. Víte, odkdy měli Tepličané a návštěvníci města možnost číst, získávat informace a kde všude čítárny byly? Odpověď naleznete ve foyer teplického zámku i uvnitř tohoto článku. Vstup je volný - do muzea i k nám.

Stopy existence prvních čítáren pro širší okruhy obyvatelstva nalezneme v poslední třetině 18. století v Praze, Brně a v Plzni. V Teplicích s ohledem na provoz teplických lázní se dbalo vedle léčby na rozptýlení lázeňské společnosti. Vedle pořádání výletů do okolí, plesů, koncertů a divadelních představení měli návštěvníci zájem být informováni a hledali také rozptýlení četbou knih. Poptávce zprvu vyšli vstříc knihkupci a vydavatelé, kteří otevírali tzv. čítárny a půjčovny knih. V našem městě působili zprvu v letních měsících někteří z vídeňských a pražských vydavatelů, např. Enders, Haase nebo Jeřábek, který od prvních let 19. století vydával soupisy lázeňských hostů a v knihkupectví v domě č. 56 „Fíkovník“ v Dlouhé ulici otevřel čítárnu tištěných průvodců městem s popisy lázeňské léčby, rytinami míst v okolí a literatury pro rozptýlení. Další čítárny nabízející tituly novin a časopisů z celé Evropy sídlily v třicátých letech 19. století v 1. patře „Ruského hotelu“ na Tržním náměstí (Fontána). V čítárně v Zahradním domě u zámku si čtenář mohl z řady titulů novin vybrat i „Pražské noviny“.   

Ale nejstarší čítárna s půjčovnou knih vznikla v Teplicích již na přelomu 18. a 19. století zásluhou knihkupce a vydavatele J. Spenglera a byla v provozu více jak padesát let v domě „Zelený kříž“ v Lázeňské ulici. Čtenáři či čtenářky si mohli vybrat za nepatrný obnos z desetitisícového fondu knihy v němčině, francouzštině nebo v angličtině. Co nejvíce četli tehdejší čtenáři? Mnozí autoři z Spenglerova katalogu jsou pro dnešního čtenáře zapomenutí, ale setkáváme se zde i s jmény autorů oblíbených i po dvou staletích, např.: W. Scotta, Byrona, J.F.Coopera, A. Dumase, Ch. Dickense, Eugena Sue, Victora Huga. 

Čítárna Spenglerova knihkupectví však obsahovala pouze jediný svazek v české řeči: pražský tisk z roku 1820 „Diwadlo“ od Jana Nepomuka Štěpánka. Česká knihovna vznikala v Teplicích až v 2. polovině 19. století zásluhou českých spolků. „Česká městská veřejná knihovna Jiráskova v Teplicích“ byla založena po vydání tzv. knihovnického zákona roku 1919. Své sídlo měla zprvu v Zahradním domě, později na Zámeckém náměstí v domě „Zlatý kříž“. Česká knihovní rada zajistila roku 1931 místnosti v přízemí družstevní novostavby „Bytové péče“ v Alejní ulici v prostorách družstevního bytu číslo pět. Rok 1938 zpečetil osud nejen české knihovny na šest let, ale i osud rozsáhlé „Městské německé knihovny“ ve Školní ulici, vedené v letech 1913 až 1939 vzdělaným profesorem O. Dreyhausenem. Po jeho vynuceném odchodu 1939 a šesti letech války německá knihovna zanikla. Tepličtí čtenáři dnes mají dobře vybavenou knihovnu v Lípové ulici. Jak budou vypadat budoucí čítárny? Budou knihovny ještě plné tištěných knih nebo se staneme čtenáři e-knih…..?  

A svazky z nejstarší teplické čítárny a obou předválečných knihoven? Některé jsou uchovány v knihovně teplického muzea, zejména tištěné soupisy lázeňských hostů, průvodce městem, almanachy, staré teplické noviny. Jsou opět vyhledávány novou generací čtenářů, ale nesou stopy užívání předešlými generacemi. Mnohé proto nejdříve dostane do rukou knihař - restaurátor, než knihu opět otevře dnešní čtenář.    

Exponát měsíce března roku 2014 je proto ukázka dokonalého díla restaurátora - knihaře teplického muzea Ladislava Faigla (*21.1.1974 – 2011).