Litvínovsko - Archeologická naleziště v okolí Libkovic
Mostecko
je velmi bohaté na památky po našich pravěkých a středověkých předcích. Podle
stávajících znalostí předpokládáme, že každý katastr s dostatkem vodních toků
v nadmořské výšce do 350 m byl osídlen minimálně jíž od počátku tzv.
zemědělského pravěku, tedy od 6. tisíciletí př. n. l., což je doloženo
dlouhodobým výzkumem katastrů soustavně narušovaných těžební a jinou činností.
Osídlení libkovického a radčického katastru začíná někdy v 6. tisíciletí př. n.
l. v období mladší doby kamenné.
V neolitu dochází k prvnímu zemědělskému využití krajiny spojenému s chovem dobytka. První zemědělci vyhledávali nejúrodnější půdy, které se nacházejí zpravidla na spraších později odtěžovaných cihelnami. Zanechali po sobě zejména pozůstatky po sídlení (stopy kůlových staveb, tzv. stavební jámy, v menší míře rozsáhlejší hliníky, dále zásobní jámy). Pravěká sídla nelze srovnávat s našimi současnými vesnicemi, spíše šlo o ojedinělé domy rozeseté mezi poli. Jelikož navíc nebyla v té době sídla stabilní a přesouvala se po několika málo desetiletích z místa na místo, vytváří dnes jámy a pozůstatky staveb shluky o rozloze několika desítek hektarů, kterým říkáme sídlištní areály.
Období 4 000 - 2 000 let př. n. l. je charakteristické prvním využitím tažné síly zvířat a použitím primitivního oradla - dřevěného háku. Neolitický sídlištní areál byl proto velmi pravděpodobně využíván jako pole či pastvina, čemuž odpovídá umístění sídlištních objektů vždy na jeho okraji. Stejnou strukturu můžeme pozorovat ve starší době bronzové v období únětické kultury, která je doplněna i menšími pohřebišti či ojedinělými hroby.
Na snímku historický snímek dnes už neexistujícího kostela ve zbořených Libkovicích. Kostel, který byl po demolici obce opraven a měl se stát symbolem obcí, které musely ustoupit těžbě, byl nakonec v létě roku 2002 srovnán se zemí.
Neděle, 19.5.2013
